Bouře pro přízrak

Nové mraky tvarů opět nových
mně vítr drze přináší
do dusna
ve kterém svěsí listy své
i jasan s olší snoubený
když větvemi si těla propletli
v extázi nezměrné
co zachvátila poutníky
kteří zbaveni kadeří
ponechali prostor starcům opilým.

Tak stojím
slunce v zátylku
oči se do blesků hmouří
a čára dělící
jako had mi v paty zuby zatíná.

Odcházím do chodby chladné
abych opět
plivnul do zrcadla
zbavil se podoby své
a otevřel novou láhev rudého vína.