Kolik je ještě cest

Dívám se na nebe plné hvězd.
Kolik je na světě ach ještě cest?
Naslouchám tichu, odevzdaná…
Utíkám před světem tolik zoufalá.

Úzkost mé srdce svírá,
jen já vím, že umírá.
Bolest, ta jediná o mě ví,
ta však jen mě o tom poví,
že jsem ztracená…

Poraďte hvězdy,
lesklé na obloze perly.
Vy korále štěstí,
světla mých nadějí.

Já už jsem zoufalá,
duše má je pomalá.
Bolest mne v okovech svírá,
úzkost na mě dotírá.

Srdce bije o překot,
neuteču, nenajdu východ.
Nedokážu žít,…
nesmím zemřít…

Útěk ten mě nespasí, já vím.
Když já se tolik bojím…

Kdo poradí?
Kdo nezradí?
Mé srdce bolavé,
touží po lásce marné?

Nikdo nepíše mi,
Nikdo se mnou nemluví,
tak tíživé jsou mé dny,
plné samoty.

Už slyším kroky,
je čas jít dál.

Nikdo mě neslyší,
mojí bolest a strach…
Úzkost mě dusí,
to je můj strach..

Musím to už někomu říct!

Konec strachu, zoufalství.
Konec nočních děsů, prohnilých dní.
Teď se to všichni dozví.
Snad konečně porozumí.

Ach hvězdy povězte, co smím?
Od bolesti ulevte mi.
Prosím…