Nezpívej!

V noci, té vlahé letní kráse,
zní smutná píseň a mě o ní zdá se.
Melodie v uších zní,
líbezně se ztrácím v ní.

Můj klidný pánek se na křídlech vznáší,
nezkrotnou vášeň polibkem zháší.
NEZPÍVEJ! Nepřidělávej smutek mému srdci,
tolik vzpomínek, tak bolavých vyplave již brzy.

Ty smutné tóny s hořkosladkou chutí,
jen ronit slzy a cítit bolest mě nutí!
NEZPÍVEJ! Neživ mé trápení,
na mém osudu Tvá píseň nic nezmění!

Jako slavík na poušti umírá žízní,
Tvá slastná píseň, zas mé srdce trýzní.
Tak vrať ty polibky, ty jemné doteky,
víš, že ho miluji a chci s ním být navěky!

NEZPÍVEJ! Bolesti už cítím dost,
Tvá píseň je v srdci mém nezvaný host!
TAK SNAŽNĚ TĚ PROSÍM - NEZPÍVEJ!