Kletba

Přišla za mnou z rána
malá sladká dáma.
A prosila poutníka.

Nevěděl jsem zda smím
vplést do vlasů jasmín.
Chvěla se jí kolínka.

Dotkla se mých dlaní.
Řekl jsem: „Má paní..
Já jsem chátra prostinká.“

Zeptal jsem se, kde jsou
koně, co ji nesou.
Prý je tu samotinká.

Prosil jsem ať běží.
Držel jsem se stěží.
Nestane se vyjímka.

Nechápala proč by.
Nevnímala prosby.
Chyt jsem ji za ramínka.

Stal se ze mě netvor.
Potvora všech potvor.
Tak jak chtěla matinka.

„Kletba projeví se,
až tu pravou najdeš.
Někde objeví se
a ty ji zabiješ.“

Tak jak kletba praví,
já to přežil zdravý.
Ale ne ta dívenka.

Po svém probuzení,
našel jsem jen cáry její.
Zbyla jenom vzpomínka.

Pláč můj už ji nevzkřísí.
Pach krve kolem visí.
Láska to byla kratinká...