Čtyři myšlenky

Rozbřesk slávy kroutí klíčem.

Váhy rostlé na povrchu,
zejí volným klidným mečem,
voda valí kousky vzduchu,
dolů do zdi tíhu vlečem.

Každý moták pevně stojí.

Provaz drží kostku zlatou,
davy vzhlíží přímo horem,
skály pouze lidi matou,
chtějí přeplout rychle vorem.

Točí klikou na obojí.

Rosa lpí na listu trávy,
hrobař brzdí miskou žízeň,
louka skrýva vodu hávy,
občan, hrobař volí přízeň.

Oře hrubě lidským míčem.

Lumík zoufá druhům svým,
řetěz trhá mladá skála,
na hornině roste blýn,
dávno již tu hora stála.