Zahrada

Dívám se z oken domu tvého
na zeleň i barev ráj,
jemuž lásku i krásu vtiskla jsi, babičko
cítím každý dotek rukou tvých,
na květech i listech stých

Ospalá třešeň tone v odpoledním slunci
a květy lilií zpívají vůní svojí
že s péčí jsou milovány
péčí, laskavé to babičky mojí

Jen co list začne chřadnout
květy odpadat či vadnout,
hned jsi tady, babičko,
abys je podepřela,
láskou ošetřila
a skrze tvé vrásčité ruce
zas v květině
ozývá se tlukot srdce

Avšak dusivé a úzkost nesoucí obavy
mne zmocňují se rok co rok,
že uličkou mezi květy a kameny
zahrady tvé jednou dozní i tvůj krok

Již nyní, v čase, kdy se všechno mění
toužím celou duší, aby
věci zůstaly tak jak jsou
já vnukem tvým a ty babičkou mou

Bojím se prvních stébel plevele
a povadlých stonků
bojím se o život všech květin
i o krásu ovocných stromků

Bojím se, už teď, kdy mi slzy kanou
že odejdeš mi, babičko,
že jednou projdeš věčnou branou
a já i s tvojí zahradou zůstaneme stranou

Bojím se, ach..tolik se bojím chvíle
kdy spatřím na zemi tvé zahrady umírat první květ
neboť cosi ve mě zemře s ním
a odejde s tou, jež opustila tento svět.

Miluji tě. P