Sejv mí...

Pláču a slzy mi stékají po tvářích,
Mosty se stávají pramínky vlasů,
Přemítám, že mlčky křičet snad není hřích,
Hluboký stesk tísní od dávných časů.

Nutit se k přiznání,
Probrečet svítání,
Křičet jen očima,
Zbraň není účinná!

Pláču, už proudy slz pokojík zaplavily,
V záchranu nedoufám, nestoupám na židli,
Přes světla majáku, co v dálce se objevily,
Zřím temnou chýši, mé nové obydlí...

Nastal čas dluhů,
Čas chytit se kruhu,
Nikdo však nehází,
Záchrana odchází...

Sbohem.