dívka v růžovém...

jak růžové poupě,
rozkvétá její krása...
zpoza bílé peřiny,
objevil její pohled...
usmála se, zdvihla obočí,
ústa našpulila k polibku...
byla zticha,
sledovala jeho pohled,
tak plný lásky...
dívala se na jeho ruce,
hladící její kůži...
cítila vůni zeleného čaje,
přitiskla se...
zvedla oči,
vpíjel se do ní oříškový zpytavý pohled...
jsi moje dívka v růžovém,
říkal jí...
jsi moje víla, co neutíká,
doufal si...
jsi ticho co léčí mou duši,
jsi vše co mě tak ruší...
nechci ztratit ani minutu,
ani sekundu...
chci tě mít tady,
dívko v růžovém...
naposledy ho pohladila,
pohlédla mu do očí...
a ztratila se s prvním paprskem slunce...