Zlobíš se

Do zprahlé země vtloukáš klacek.
Jsi rozhněván, nejradši bys rozdal pár facek.
Hůl se noří hloubš s každou tvou ranou.
Nebiješ mě pěstmi,
ale před vodopádem tvých slov prchám stranou.
Dvůr potemněl,
mraky schovaly, co v očích ukrýváš.
Vím, že se zlobíš,
i když se nedíváš.
Prudkost jakou si pročísneš rukou vlasy.
Už je to dlouho, co jem tě nepohladila - asi.
Ale v slzách ukrývám bolest plnou strachu.
Nejde mi se ti přiblížit ani trochu.
Smutnýma očima hledím, jak moc jsi vzdálený.
Deset kroků ode mě, ale most mezi námi spálený.
Oharek cigarety nechal si v trávě doutnat,
jako naději, že smím i já doufat.
Třeba v to, že vítr poslední jiskru nechá vzplát
a ty znovu rovzpomeneš, proč si mě měl tolik rád.