Poštovní dopisy

Adresy poštovních obálek
a na nich mazanice ze zaschlých korálků.
Je z nich cítit ještě zvadnutá láska na dálku.
Zastrčené ve staré skříni na své hromádce,
stále bolestně šeptají svůj příběh o lásce.
On za mřížemi seděl kdysi 10 let,
v těch ušmudlaných řádcích by jí tenkrát
nasliboval celý svět.
Prach jim důvěryhodnost vzal,
kdysi jim ji autorá dával sám.
Pod jedním ještě dosud fotka schovává se,
usměvavý mladík s jménem na adrese.
Asi hezkým slovem chtěl dívku přinutit k dojmutí,
na háčkách návnada,
že za těch pár let budou spolu v objetí.
A léta uplynula, v prach se sliby vzňaly,
nikdy se ti dva nepoznali...