Prázdný svět

* Žít... žít, nebo ne?
Deprese je můj život, deprese.
Snad přes tento most přejdeme,
kdo rozhodnutí pronese?

Někdy v záblescích vidím,
jak radost přichází.
Proč se ještě divím,
že sami jsme její vrazi.

Asi protože je naděje,
naděje námi vysněná...
Ale než se někdo naděje,
je prolezlá plísněma!

Myslel si, že se můžeš opřít,
aspoň o par svých přátel?
NE! Dokazali by i sami sebe popřít.
V lávě jsi si ruce máčel.

Tak co? Kdo ti nakonec zbyl?
Jen jeden přebytečný tvor.
Je to nositel tvych umírajících sil.
Jsi to Ty! - tající sníh z hor.

Až teď najednou vidíš,
že tvůj anděl strážný
má rohy a jen žal s ním sklidíš.
Tak kdy pokoj dáš mi?

Zbytečné je někomu spílat,
když mu stejně zvoní hrana.
Raděj se jen dívat,
jak mu do očí klová vrána.

Prázdným světěm pluju... +