Lavička v parku
ty jsi se vedle mě posadil
před nami kvetly růže
Najednou Ticho.Proč se nic neděje?
Snad proto,že si přejí,
aby se čas zastavil.
Růži od Tebe jsem jednou dostala
ve své dlani ji teď hřeji
a v duši mi uhasíná plamínek naděje.
Mlčíš
Vím,co mi chceš povědět.
Nechci tu být.
Nechci tušit.
Radši nic nevědět.
Bolí to.
Ale místo krve růže v slzách utápím
Plamínek zhasl.
Prázdno,chlad a nicota.
Hloupost první krutost a milost,
zbývá jen zlost,jen žal a zlost
.........a růže černá jako noc.
a ta se mi líbí zatím nejméne co jsem od tebe četla... trochu mě odradila poslední čáct.. nějak mi nepasovalo složení slov.. opakování se..
promin
30.08.2006 17:12:00 | Zamilovaná do nezamilované doby
dokonalost neexistuje, tohle je hodně dobrý, zbožňuju tyhle nerýmovaný citový..*
09.08.2006 02:39:00 | Mlha
k dokonalosti jí krapet chybí, odpotat se od tohoto světa a psát jinde, nebudu ti říkat kde i já si to místo musel najít sám
09.08.2006 01:14:00 | Pavel Kotrba