Ztracená Naděje

Dostaví se sen,
kde vše možné je.
Až přijde den,
zas nebude Naděje.

Umřela nedávno,
nepěknou smrtí,
mít ona kosti,
cítím, jak se drtí.

Navždy je vše ztraceno,
nic světlého není,
jen noc a zataženo,
nespatřím světlo denní.

Na okolí já zanevřela,
studná jako topaz,
Naděje si zemřela,
mě nechala tu napospas.

Občas tajně doufám,
že mrtvá není,
v sobě se vrtám,
marně hledám, Naději.

Naději v tebe.
A doufám v ní s těmi,
co věří v nebe,
důvěřují Zemi.

Možná jsem bláhová,
že Naději hledám, já vím.
Možná je každá taková,
zdali, to se nikdy nedovím.