Poetova duše

Je smutné býti poetou, když květy venku nekvetou.
Je smutné vidět kapky rosy, když duše moje stále prosí.
Tisickrát se může stát, že tě nemá nikdo rád.
A já tisíckrát ti otřu slzy a řeknu jen že mě to mrzí!

Ač se známe velmi málo, něco se tu záhy stalo.
Dvě duše papír popadla a řádek pár nám napsala.
Psali dlouhé roky tiše, koukající ze své skrýše,
jak mraky plují oblohou, jak dále žíti nemohou,
jak dlouhé dny se plahočí, až slzy vhrkli do očí.
To bolest život roztočí, že básník pero namočí.