Puklý architráv dionýsovské bezstarostnosti

znám jednu báseň, jmenuje se Ne, neumírám, do života vcházím... nechceš to zkusit z tohoto pohledu? navzdory trápení a samotě...
děkuji za komentář

19.08.2006 22:17:00 | Jasmína zatoulaná z hvězd

odpověď na komentář k víle z plakátu: neomluvej se, není důvod. Něco ti povím, jsme tak strašně nečitelný člověk, že to i mé rodiče někdy dohání k zoufalství. A někdy mi nezbývá nic jiného, než to prostě přestkočit. Ale jedno vím jistě, v době, kdy je mi nejhůř vedle mě nikdy není nikdo z mých přátel, aby mi pomohl. Vždycky doma sedím jen já a zase já a se mnou je tady leda nějaký deník, kde vznikají všechny moje příběhy.- Nic víc. A přátelé přichází pozdě. a i když nad tím mávnu rukou, vždycky je to pro mě další rána.

16.08.2006 14:07:00 | Aaliyan