Slzný kanálek

Noci jsou nebezpečné a kruté, když ležíš v posteli.
Tvých rudých rtů se dotýká a pevně tě drží v náručí.
Cítíš jen lehký dech na své šíji. Líbá tě a pokládá do hedvábí.
Potom tě vykuchá.
Hraje si pomalu, něžně, kousek po kousku s tvými střevy. Noc co noc. A ty nic nepoznáš, neboť ti vyleští oči.
Až jednou. Vstaneš a natáhneš se pro šálek své ranní kávy. Ale k nohám ti spadnou střeva.
Chytíš se za břicho, ale ruka se zlomí. Uděláš krok a upadnou nohy. Pak uvidí, jak tvé rty budou běhat po pokoji a jazyk se schová za pohovku.
Nejspíš budeš chtít křičet. Nebo plakat. Ztracenými bulvami.
Padneš mu za oběť! A bude se potěšeně dívat, jak jednou někdo vystaví v muzeu tvůj slzný kanálek.