Smrt na poušti

Slunce jest kamenem,
který tě zasáhl,
ty na písku kdo ví kde,
padáš jím do míru,
nemáš již slinu,
necítíš vinu.
Umíráš bez strachu,
myšlenku nemáš již,
nic tebe netíží
a domu se neblížíš.

Konec se přiblížil,
prach tě zde obklopil,
necouváš dozadu,
cítíš to pomalu,
neklečíš na nohou,
nežiješ pokorou.