Poslední báseň

Pod ohněm svíce,
ve stínu uvadající růže,
spatříš slzy jež padají ji na líce,
sůl zažírající se do staré kůže.

V rostřesených rukou svírá pero,
to jež její dětství pamatuje,
chce jím napsat poslední báseň,
o své smrti i životě.
V křesle tiše se pohupuje,
avšak slova nenalézá,
neboť její život byl dlouhý
plný lásky i nenávisti,
bolesti a trápení.
Nezná vhodná slova,
jež by popsala její pocity.
Za okny houká sova,
snad ona,moudrá,poradit by mohla.
Vzdává to.
Knihu zavřela
pero odložila.
Za oknem míhá se stín,
černý anděl temné noci,
přišel se podívat na tvář staré ženy,
jež chtěla svůj život do básně sepsat.
Vítr rozehnal okenice,
pohrál si s listy knihy,
a na poslední straně stálo:
"Naděje patří k životu,
s nadějí se i umírá..."

Pod ohněm svíce,
ve stínu uvadlé růže,
slzy už nepadají ji na líce,
sůl zaschla do kůže.

Snad umřela s nadějí,
že svět bude lepší...