cesta (kikruv konec)

Jako samotář se vleču,
v srdci mam zabodnutých pár jedovatích meču.
Vlci drasají moji duši,
kežby mě Amor nestřelil lukem ale kuši.
Trpím noc každou,
tento den je mou sebevraždou.
Krvy nakreslena satanistická hvězda,
on je osvoboditel i když se to nezdá.
Do duše se vlívá temná síla,
kežby mě matka před ní krila.
Jenže kašle na mě má rodina,
pořad mě jen proklína.
A holky ty se mi smějí,
me utrpení si přejí.
Proč na tak krutém světě žít,
když mužu v neby být.
Tak se svamí loučím čtenaří,
žít jako vy se mi nedaří.