=SAMA=

Stojím u zavřených dveří,
zvoním...jednou...podruhé...potřetí...
Nic. Jen těžké a bolestné dusno
po srdci se rozlévá.
Černé myšlenky se usadily v představách.
Jak se mám zachovat?
Co mám dělat?
Čemu mám věřit?
Nevím.
Bojím.
Pláču.
Stojím.
U Tvých dveří.
Sama.
Tvé číslo vytáčím,
telefon nezvedáš.
Je pozdě.
Odcházím.
Slunce zapadá.
Chtěla jsem...nemám nic...
mé štěstí se rozpadá.
Jak střípky skla,
co nelze poskládat.