Řeřavé uhlíky
Řeřavé uhlíky
duše se zmítá,
unášena proudy strachu
do hloubi slzí oceánu.
Řeřavé uhlíky
nesplněných přání
rozkládají molekuly serotoninu
svým štiplavým zápachem.
Až závan větru rozfouká
poslední zbytky popela
a zčeřená hladina se uklidní,
kam poděje se duše?
Komentáře (4)
Komentujících (4)
Doporučit
Tisk
Líbí se mi to. Tady mi to zavání biochemií...jenom jsem nikdy nečuchala k serotoninu.
Řeřavé uhlíky? Snad řezavé?
Kam se poděje duše? Ve všem hledám fyziku... Zákon o zachování energie -dedukce- někam pryč.
03.09.2006 22:31:00 | Helois
Serotonin - něco mi to říká, ale přiznávám, nevím teď, co to je. Nemám ráda, když si k pochopení něčeho musím brát slovník... proto ho nemám :-)
Úvodní slovo o Tobě, coby autorovi, se mi moc líbí. Na svůj věk jsi velmi otevřený a inteligentní člověk, což se někdy může stát trošku komplikací pro čitelnější text...
Hezká báseň.
03.09.2006 19:28:00 | Levandule
dnes to máš pořádně vyvážené ovšem ne v dobrém slova smyslu, vynikající obrat je střídán naprosto zahozeným, hloubku to má ale místy se to dotýká okraje té propasti do které jsi to asi chtěl nasměřovat (Ted sem měl kod THC :o))
03.09.2006 15:42:00 | Pavel Kotrba