Popálené

Ruce má od žehličky spálené,
a srdce celé z kamene,
však všechno bolest navenek,
hned zapomene.

Tím trpí její cesta k srdci,
prosebně volá: "Už nechci!"
Však stále přibývá,
bolavých věcí.

Popálenou rukou kreslí obrazy,
nad jejich krásou až zamrazí,
svou duši léčí zpěvem,
aby dostala ji z nesnází.

Chodí k hudbě za brány.
ty zůstaly otevřeny,
v nich má všechny věci,
co jinde jsou zakázány.

Tak podobná rváčům z tvrdých skladeb,
vzhledem, duší i baladou v srdci,
baladou se šťastným koncem,
koncem, jaký rockerům je přán,
osudem, jaký jen jim byl dán...