Tři čtvrtě na devět
Tři čtvrtě na devět
ta prkna znamenala svět,
teď prach se dolů snáší líně,
už je tři čtvrtě na devět.
Hlediště prázné, nápověda
dnes nikomu nenapoví,
ani opona se nezvedá,
je zašlé kulis sloupoví.
A v šatnách ticho před zrcadly,
šminky maskér čas poztrácel,
poslední verše na zem spadly,
nikdo se pro ně nevracel.
Klavír ve strunách ticho hostí
a v kostýmu uličnice,
choulí se smutně, ne však dosti,
unavená tanečnice.
Má v koutcích úst dvě trpké vrásky,
chodívá sem snít bývalé,
možná vzpomíná staré lásky,
což bývá někdy zoufalé.
Ozvěna slávy na forbíně,
zašlý lesk snů i kostýmů
a soucit staré kolombíně,
která tu stojí ve stínu
...
Komentáře (9)
Komentujících (6)
Doporučit
Tisk
Náhodně jsem se dostala k této básni....
...paráda.
Hned jsem si Tě prolustrovala a vidím, že se ti líbí stejný film a taky, že mi ještě hafl Tvých dílek uniklo.
Takže - nejsem u Tě naposledy :-)
18.09.2006 14:20:00 | Roko
Ty vieš tak zaujať každou básňou- číta sa to tak pekne.
Tvoje oponovanie tanečnici je pravdivé - súhlasím, báseň je vždy pekná , keď je od srdca, ako si to napísal mne-ďakujem
15.09.2006 10:18:00 | vierka1
Cecilko, dovol vyjádřit můj veliký obdiv. Mooooc jsi mě potěšila, fakt ;-)
12.09.2006 11:27:00 | G.P.
Možná jsi člověk obyčejný,
však srdcem vnímáš okolí...
vkládáš sem cit srozumitelný,
vyplývá z něho závěr zřejmý,
kdo jen hraje... part roky stejný,
naučený pro potlesk věrný,
pak s časem... stranou postojí...
(a možná slzu uroní
nad vnitřním prázdnem v soukromí)
:o)
12.09.2006 11:23:00 | Cecilka
Víš, tanečnice, já žiju docela obyčejný život a prožívám docela obyčejné radosti (i starosti), jako ostatně většina nás všech tady. Píšu o obyčejných věcech, obyčejným jazykem a dělá mi obyčejnou radost, když se to někomu líbí a mrzí mne, když se to někomu nelíbí. Rád čtu obyčejné příběhy těch ostatních obyčejných lidiček a když se mi něco líbí, napíšu jim to. Když se mi to nelíbí, tak taky, jen se snažím je neurážet a hlavně nesrážet. Proč bych to dělal? Četl jsem i pár Tvých věcí a jistě - máš své silnější chvilky, máš i své slabší chvilky - jako každý z nás. Snažím se být objektivní a vidět všechno s nadhledem. Klady i zápory. Ty jsi zřejmě jiná a - už jsem Ti to napsal - nepatříš do mého světa. A to i přes dnešní příznivé hodnocení. Nějak mi to nepřipadá opravdové - na jedné straně zkritizovat "klišé" a "stokrát omílané" a na druhou stranu dát 100 nebo 80 procent. Trochu si tím protiřečíš. Nebo snad chceš srazit Levanduli? Myslím si, že jako vědecký pracovník (kolikrát už jsi to tady vypíchla?) bys měla umět zůstávat nad věcí a být shovívavá vůči nedokonalosti druhých. Kdyby byl svět samá "tanečnice", asi by tu bylo k nepřežití, nemyslíš?
11.09.2006 16:03:00 | G.P.
No vidíš! Dala Ti stovečku! :-)
Zlo když nakrmíš zlem, panečku, jak je spokojené... Její komentář opět vypovídá o všem...
Ještě že vím, že ta negace, smutek v básni, nepatří Tobě :-)
PS: a díky!
11.09.2006 11:28:00 | Levandule