Mávání perutí

Cítím se jako Alenka v říši divů,
vše kolem září a je tu plno květů.
Malinká holčička,dívá se na mě,
vše je tak krásné,proč jen jsem na dně?

Chci ji oslovit,říct at se nebojí,
otvírám ústa,však hlas nic nevysloví.
Cítím se lehce,své tělo nevidím,
začínám to chápat,tak už se nebojím.

Procházím ulicí,žádný člověk si mě nevšimne,
nikdo mě nehledá a to mrzí mě.
Chtěla bych vidět tě,pohladit po tváři,
pro tebe dávno je to pryč,všechno se utváří.

Žiješ si dál a dál,nic pro tebe neznamenám,
já tě moc miluju,stále tě postrádám.
Jen malou výhodu v tom všem vidím,
nic mě už nebolí,za slabost se stydím.

Láska je trápení,ničí jak jed,
mám velkou smůlu,vím to až ted.
Jsem už jen přízrak,
duši však mám,nádherné světlo,tohle už znám.

Bavíš se s přáteli,stále tě vidím,
jsem jako pes,stále tu slídím.
Duše má nedojde asi nikdy klidu,
nikdo to nezmění,topím se v lihu.

Alkoholem chtěla bych zapít můj žal,
však tělo mi už dávno čas vzal.
Už vím co je za smrtí,
slyším mávání perutí.