Dno propasti

Na dně černý propasti,
počítám si oděrky
s usykavou bolestí.

Mám vyražený dech,
jak rychle člověk umí padat,
když neumí se
pořádně ani hádat.

Na dně černý propasti
jako nakopnutý hříbek sedím,
jestli neutrhne se skála nade mnou,
nevím...

Možná by spadnout mohla,
stejně tak jako zavřít by se mohlo nebe,
když neustrne se nad mým pláčem
nikdo kromě tebe...