Kapka krve

Mé srdce zeje prázdnotou,
jsem jako vymačkaná houba,
vše je zahaleno temnotou,
vím, že brzy přijde má zhouba.

Jsem jako film na vymazané kazetě,
nic už není jako dřív,
před sebou vidím tě,
potkat tě byl můj velký hřích.

Tak jako rosa skrápí ráno trávu,
tak stejně mé slzy hledají si cestičky,
mám k duši zavřenou bránu,
na hrob mi můžeš nosit kytičky.

Už jen kapky krve stékají mi po zápěstí,
můj důvod vím přesně,
cítím v sobě až moc nenávisti,
ruka pořezaná je čerstvě.

Vše se pomalu začíná ztrácet,
to, co jsem udělala, bylo jen kvůli tobě,
však srdce začalo už dávno krvácet,
ublížím tomu, kdo miluje mě.

Hlavou myšlenky se mi víří,
začíná bolet byť i myslet,
připadám si lehká jako chmýří,
doufám, že ty budeš brzo vyset!

Snad někdo vyslyší mé tiché prosby,
snad ty budeš trpět už i za života,
měla jsem dost té tvé hrozby,
nikdo neví jaký jsi necita!

Možná jsem tímto odsoudila svou duši k putování časem,
možná je to vše moc velký hřích,
nechci, abys byl někdo šťasten,
už mě nikdy nebude studět sníh.