Rakev

Je to tady znova,
tohle prožívám každý rok,
v uších zní mi ta slova,
neudělám bez tebe ani krok.

Jen slzy stékají po tváři,
nevnímám nic kolem sebe,
pro mě Slunce dávno nezáří,
chtěla bych vidět zas tebe!

Rok co rok bez tebe utíká,
všude okolo jsou stíny,
mě se po tobě stejně stýská,
mám z toho jen splíny.

Tvůj usměv zářil jak Sluníčko,
dával mi sílu jít dál,
bez tebe jsem to já jenom maličko,
tu touhu žít mi čas vzal.

Smrt, to je jen začátek,
čeho však nevím,
v paměti mám tvůj obrázek,
jen po tobě teskním.

Šest let už jsi pryč,
mě to připadá jako by včera,
do hrobu sis vzal mého srdce klíč.

Tahle brána zůstane navždy zavřená,
nikoho tak blízko k sobě už nepustím,
má duše je i po těch letech zničená,
jak dlouho se bude hojit to však netuším.

Měla jsem všechno, najednou nic,
tvou smrtí zhroutil se mi svět,
teď už nevím, co jen říct,
tvá tvář mi utkví na mnoho let.