Šest let

Smrt si nevybírá,
bere všechny bez rozdílu,
jen se na tebe podívá,
asi nikdo nechápe tu její dřinu.

A ty nemůžeš utéct,
protože není ani kam,
můžeš to jen snést,
svět je optický klam.

Snést tu věčnou prázdnotu,
tam nevykvete jarní květ,
vidět jen temnotu,
a nic už neslyšet.

Vždy, když nás někdo opustí,
mnozí nemají sílu jít dál,
i po pár letech se stejně řítíš do propastí,
tříštíš se jako když kapky se dotknou skal.

Šest let uběhlo jako nic,
možná, že až moc rychle,
a já mu toho chtěla tolik říct,
tak jen dones mu má slova vichre.

Smrt je všude okolo,
čeká na každého z nás,
ale neboj se ničeho,
jen se nenech tou starou dámou zmást.

Ona si nás ještě nevybrala,
i když náš čas taky jednou přijde,
to jen mého dědu si k sobě před šesti lety vzala,
a pak se náš život jen mihne.