Temná noc

Je tady zase ta magická noc,
kdy mi nikdo nepřijde na pomoc.
Všichni padlí andělé zpívají mi nad hrobem,
všude je jen velká tma a já slyším requiem.

Mají tesklivý hlásek,pak už nemají co říct,
chci od všeho utéct,chci být už někde pryč.
Volají mé jméno,nabízí mi klid,
je to to nejlepší,takhle nemůžu už žít!

Lákavá nabídka,mohla bych jen s nimi hřešit,
srdce plné zármutku,nemá se z čeho těšit.
Jejich duše vyprahlé jak poušť,
proč za sebou zanechávám takovou spoušť?

Jsem snad opravdu tak špatná?
Proč jsem pro tebe tak málo platná?
Duší mi proletěl velký stín,
mám velký sen,co s ním?

Myslím jen na tebe,nemůžu dýchat,
mám hlavu v oblacích,nechci to skrývat!
Vždy,když se nadechnu,vzpomenu si na tebe,
tvé žhavé polibky,mráz letí mi po těle.

Miluju tě jen stále víc,
nevím jak jen ti to říct.
Snad jen andělé svými křídly dodají mi klid,
život je plný zvratů,pro mě je těžké i žít.

Mé slzy kanou na polštář,
vidím ten chladný oltář.
Ležím na něm polomrtvá,vidím se z výšky,
mám zvláštní pocit,zhasínají blikající svíčky.

Všude kolem jsou jeho přisluhovači a ty oči!
V jeho očích viděla jsem dřív plamínky,teď jsou tvrdé jako led,
mám na něj krásné vzpomínky a on je zapomněl hned.
Všichni andělé slétají se kolem mě,
nikdo mi už nepomůže,je to těžké břímě.

Jsem to snad já,ta bledá dívka?
Mám hlavu v oblacích,chci tě jen získat.
Mám jen touhu se odtud dostat,
chci být jen s tebou,musím si tě znova získat!

Minuty přechází v hodiny a já už slyším mé modlitby.
Začínám pochybovat,že to někdy skončí,
když si na tebe vzpomenu,srdce mi poskočí.
Proč tohle trápení nemá už konec,
není to pohádka,kde zvoní šťastně zvonec.

Zvětšují se hluboké rány v mé duši,
nic už nemá cenu,proč ti to tak sluší?
Najednou procitám,všichni jsou v křeči,
slyším z prázdnoty,jak někdo křičí!

Zvuky tříští se o zdi,utíkat pryč musím,
to můj vlastní křik,sama se děsím.
Plno tmy kolem mě,nevidím vůbec nic,
touha dostat se ven,už teď vím víc.

Vzpomínka utkví mi v paměti,jako vločka sněhu,
zachránila jsem se a znovu ucítím tu něhu,
kterou cítím ke všem andělům,kteří na perutích křídel vyvedli mě ven,
kéž bych se probudila a věděla,že to byl jen sen.

Ted tu jen bloumám ulicemi,nevidím skoro nic kvůli slzám,
všechno kolem je černé jako obsidián.
Hvězdy svítí mi na cestu,nádherně září,
v tom stín přelétl po mé tváři.

Stín strachu velký jako mrak,
budu se o tebe prát jako drak.
Budu to zkoušet dál,dokud nepodlehneš,proč mě nemiluješ?
Rozhlédla jsem se a vidím kříž,
podívám se znova a je tu i mříž.

Dostala jsem se až na hřbitov,kde setkat s anděli se musím,
neunesu všechnu tu bolest,přesto to zkusím.
Už je vidím,jsou krásní,
nádherné obličeje a tolik třásní!

Tím,co jim řeknu rozzuřím je do běla,
chci stále žít a to bych s nimi nesměla.
Je tady zase ta magická noc,
kdy mi nikdo už nepřijde na pomoc.

Už vím,proč zpívají requiem,
vzdorovala jsem a proto mi teď stojí nad tělem.
Můj milý,nikdy už nic neuslyšíš z mých úst,
navždy čeká mě jen půst.

Půst v zemi chladné
,mohlo to být tak snadné!
Mí andělé mě volají zpět,
tak si jen žij a spas pro mě svět.