Ulice zapomenutých

Kráčím po ulici zapomenutých,
rozhlížím se okolo,
duše jsou schoulené do proseb skrytých,
nevidím však nikoho.

Nikoho mezi sebe jen tak nepouští,
mají uzavřený kolektiv,
všude je moc spouští,
svět zde vypadá jako negativ.

Je tu jen velké šero,
vše je vyprahlé jak poušť,
nejmíň několik let zde nepršelo,
duše nemrtvých zanechávají spoušť.

Najednou jeden si mě všiml,
tajně se na mě domlouvají,
za rohem se další mihl,
jdu dál a cesty se klikatí.

Je to zvláštní pocit,
přesto strach nemám,
chci se s nimi točit,
nikoho však neznám.

Jsou to duše prokletých,
těžké hříchy bičují jim duše,
jak těžké je pro mě vykoupení,
život kolem sebe vidí moc suše.