Vyletět na měsíc

Sedím ve tmě,
něco hýbe se ve mě.
Je to strach?
Minulost...kéž se promění v prach.
Déšť ho ze mě smyje,
chci, aby ho smyl! Tak hrozně mi je...
Je to už rok,
ale já nedokážu udělat další krok!
Ani slzy již nemám,
naději marně hledám.
DOST!
Mokré vlasy odhrnuji z čela,
do teď ulice prázdnotou zela.
Teď je ale plná nejrůznější špíny,
stejně jako já, nemůže se zbavit viny.
DOST!
Milovala jsem ho jako nikoho před tím.
Proč jen jsem nemohla jít s ním?
Nenávidím ho, že mě tady nechal!
Nenávidím! Protože tolik spěchal!
PROČ?
Nejsem tu sama, slyším hlasy.
Šeptají tiše...šepot čechrá mé vlasy.
"No tak, udělej to, neměj strach,
je to snadné. Přidej se mezi nás"
Vzpírám se, ale šepot je všude,
neodejde, vím, že pořád tu bude.
DOST!
Já nechci! Nechci, ale musím.
Musím uniknout, a tak to zkusím.
Prosím odpusť...odpusť lásko má.
Já už chci, aby příšla tma.

Poddávám se šepotu,
nepředstírám slepotu.
Nechci nic vidět,
nechci nic slyšet.
Chci odejít, za tebou jít.
Nenávidím tě, ale nemohu bez tebe žít!
PROČ?
Sahám po vysvobození,
doufám v znovuzrození.
Otvírám dveře, chci v nich vidět tebe.
Jdu po schodech...jako bych šla do nebe.
Špatně se mi dýchá, moc se bojím.
Už nemůžu nic dělat...já to vím.
Hvězdy mi nad hlavou září,
říkají, že už se nedožiju stáří.
PROČ?
Již suché vlasy, odhrnu si z čela.
Kéž bych jinou možnost měla.
Rozebíhám se smrti vstříc,
chci vyletět na měsíc!
Avšak...padám...padám stále níž,
tvá tvář je mé stále blíž.
Nic jiného už ani nevidím,
Oh...jak já tě nenávidím!!