Dozněla Beethovena Devátá

Dozněla Beethovenova Devátá
a nastávající ticho
semele trosky tvých vzpomínek
v prachuprostý splín
bez pocitů smutku, naděje či vin.

Upřený pohled na silnici ze zlata
lemující zdánlivé mohyly
krevnatých nezvířat - pololidí
hýbajících se v kolovrátku
nevěda na krku oprátku.

Kusé hnidy bleskotající se na sochách
lesy ve zdánlivých mhách
oproštěny od klepoucích se zrnek rosy
až v poledne v pravý ten čas.
A večer zhasneme zas.

Jako včera.
Jako zítra.
Jako vždycky.