Kolotoč

Ze vzpomínek, kde nic nezbylo!
Z lásky, kde všechno se rozbilo!
Z rozumu, který k lásce nepatří...
Z hlouposti, o bolest bohatší...
Ze tří dnů, měsíce pláču.
teď však, hrdě se snažím jít!

Vzpomínám, z rozumu, kdyžs' hledal cit!
Vzpomínám, že nechtěls' to tak mít!
Kdysi, naivně jsem věřila!
V lásku a její krásy...
tvá lež to všechno zničila!
Proč? Proč asi...!

Z myšlenek, kdy tebe jsem proklínala...
z lásky, kdys' mě prý miloval!
Proč já, na rozcestí stojím?
Snažím se pochopit, co láskou nebylo!
Proč proklínám tvé "sbohem"...
a lepím to, co se rozbilo!
Probdělé noci, měsíce slz!
Už dávno, dávno to skončilo!
Tak proč já jsem ta co se trápí??
Ta, co ji to zlomilo!!