Sama

Sedává uprostřed smíchu
beznadějně tichý
upíná se
na měnící se stěny
a hledá
svůj smích
smutný

Kdybys ho polapila
do rukávu
přisál by se ti
na ňadro
trpěla bys
pro něj
pro nic

Lehává na smutku
beznadějně sám
drží se
hubených písmen
a usíná
s otevřenýma očima
vyděšený

Kdybys ho políbila
na shnilý ret
jasně bys
pohlédla do jeho
očí kulhajících
po neosvětleném
hřbitově
vzala bys ho do světa
vzala bys ho
do bolesti

A ty sama
bys ušetřila jeho klepoucí se
vrásky od utrpení.

a ty sama
ty sama
sama

sama...
...
..
.