Podkroví

Nahoře, v tmavohnědém podkroví,
Na starém seschlém dřevěném trámu
Zjizveném věkem, čas se zastavil,
Pod deštěm zbičovanou střechou chrámu.

Jen bílé pavučiny zdi zdobí
Jako malé vyšívané záclonky
A nikoho tady nahoře nezlobí,
Vosí hnízda, co si hrajou na zvonky.

Toto místo, za své vděčné obydlí
Vybraly si kuny, a temné noci,
Vyjít je zase na dlouhý lov pobídly,
V tu chvíli vycítily volnosti pocit.

A z toho trámu lano dolů čnělo,
Na kterém kdysi zvon visel snad.
Teď však jinému účelu sloužit mělo –
Stal se z něj nelítostný kat!