Hvězda

Až dojdeš na kraj světa
tam kde andělé věnují slunci poslední myšlenku
tam kde smrt si po nebi létá
Na kamenném výklenku
najdeš mně spoutaného a přibitého životem

Mesíční paprsky tě lehounce ovívají
rozvědcují tvoje oči
a tu krev co před tebou život tají
a čeká že mu na to někdo skočí

Zlomený jako zvadlá květina
bezmocně pozoruju hvězdy na nebi
tak jako rozvlněná vodní hladina
hledám vnich klid a naději

Ty stíny kolem co nevidíš se smát
pohlcují mně do sebe
už nemám silů se snimi dál prát
snad potom půjdu do nebe

To světlo na konci tunelu
láká moji duší jít
zbavit se všech pozemských údělů
tu černou špínu,kterou nikdo nemůže smít.

A když stojím na hraně
rozhoduji se skočit
když připadám si tak bezbraně
nestihnu se ani otočit
..když vyjde slunce....

Jako malá hvězdička v černočerné tmě
Odhání měsíc,bezcitný a šedivý
a svými paprsky objímá mně
ten malý kotouč ohnivý

Tak hraju si s jeho vlasy
dýchám jeho svěží dech
je pro mně jako armáda spásy
jsi to ty vmých nejtajnějších snech

Předběhli jsme spolu čas
mává nám v mlze z dálky
najednou jde všechno snáz
bez těch okovů života války

A tak válíme se ve sněhové dece
v těsném objetí
tak blízko a tak daleko přece
jak jenom sněhová vločka doletí

naplnila si mně světlem štěstí
zahnala černé stíny
něco ve mně dál cestu si klesí
k tobě pryč od zimy

Život je ale podlý zběh
temnota mně vytrhla tobě z náručí
přibyl mně zpátky na svých zdech
život je ten co člověka naučí
nenávidět!!!

Marně se zmítám v samotě
v myslim zase mám ty děsivé kresby
pomalu ztrácíš se mi v temnotě
a tak jenom smutně pozoruju šedé hvězdy