Noc probdělá...

Noc plná touhy,
noc plná výkřiků,
noc nevyslyšená,
noc zlá.

Pavoučí sítě drží mě v zajetí,
jen písmenka pod polštářem tiše šelestí,
hledám v nich marně ten význam,
hledám v nich marně obranu proti noci.

Jeden večer,
příliš krátký na lásku,
příliš dlouhý na to, aby sebral sny.

Jeden sen, co odešel,
jedna víra, kterou s sebou vzal,
jeden pohled, co zamrazí,
jeden dotek, který nedoletí.

Noc plná doteků,
noc plná vášně,
noc nevyslyšená,
noc zlá.

Písmenka dál tančí,
snažím se neposlouchat,
zavřít oči a spát,
doufat, že ráno vyléčí rány, jež zanechala jedna noc.

Jedno vyznání,
co ztrácí se v tisících dalších,
jen další vyznání,
které je marné.

Snad vyléčí poezie,
která nikdy poezií nebude,
snad utiší mě slova,
která nechci držet v myšlenkách.

Jedna noc plná lásky,
noc plná objetí,
noc nevyslyšená,
noc zlá.

Záblesk naděje, odnesl večer,
záblesk víry odnáší noc,
záblesk milování odnese ráno.

Hledám tu dlaň, co vedle mě neleží,
hledám ta ústa, jež nebyla má,
hledám svou odpověď,
prosím a naříkám,
hledám svou víru v prachu peří z křídel andělů.

Hledám svůj klid,
čekám svou noc,
noc probdělou,
noc plnou lásky.

Visí mi nad hlavou jediný obraz,
co dnes sebral víru,
co dnes sebral sen.

A po velkém snu a po velkých vášních...zbývá jen tma..
Tma všude kolem...
Tma, která je bezedná..
Tma, která je uvnitř mě..

Nezbývá než snít,
pro ten sen,
zdá se,
nedá se žít.

Jenže ten sen...bere noc probdělá...