Proč!?

Prší a prší až máčí se mi zmrzlá kůže,
náš kraj přikryl černý mrak,
vzpomínám, jak nesl jsem bílé růže,
černě oblečen, černo v hlavě, černý zrak,
plakat se mi chtělo,
a sám jsem tu ve smršti stál,
mé tělo se zimou chvělo,
že tahle chvíle přijde, jsem se dlouho bál.
Já nikdy nevstoupil jsem mezi hroby,
zařekl se, že má noha na toto místo nevstoupí.
Moc změnilo se věcí od té doby,
kdy blbnuli jsme spolu,
kdy slyšel jsem Tvé rady a smích,
a teď šoupli Tě, Kájo, do hrobu, sem dolů
a kolem chladný déšt a drobný sníh…
Tiše padá, jak mé slzy a po tváři teče,
proč nechal jsi rodinu a mě tady,
vždy když prší vzpomenu si a čas se vleče.
Vzpomenu jak závodili jsme na dálnici,
ty ses smál a auta kolem se míhali,
vzpomínám i jak před Tvým hrobem ve vánici,
mlčky jsem stál,
jak knot svíčky na mramorové desce temně plál.
Proč opustil jsi tehdy nás,
zlý pocit se mě zmítá, když jsem sám,
když letím místem, kde našli Tvoje tělo..
Pořád a zas a zas,
sevřený krk a teskné srdce z toho mám…
Proč skončit to tak mělo?...

Sbohem už navždy Tvůj kámoš Bojador...