Sontet Smrti

Strašnými zvuky kvílí hrana,
to Smrtka s kosou krajem prochází,
a mlhy nad lukama z rána
po celém těle zamrazí.

Ja Západ slunce, s velkým Z,
šero se valí do okolí.
Duši Ti svírá korzet,
teď si můžeš přát cokoliv.

Ta dáma s kosou
splní ti poslední přání,
když brouzdá se rosou.

Krev tvrdá je jak kov, pozbývá ti dechu,
smutné je, smutné,
když z mramoru máš střechu.

Andělé a kříže,
dřevo, hlína, kámen
jsou neprostupné mříže
a poslední slovo je Amen.

Hrana už dozvonila,
soudný den přišel.
Ničí slza se neuronila
a tvůj hrob křičel.

Křičel pustotou, tichem...
bez věnců, bez kytic,
s hlubokým vzdechem.

Smrt teď odchází, odchází spáti.
Nic se neděje, čas teče proudem dál,
než se zase vrátí...