Sbohem

Život, jak se zdá, přišel o svůj význam,
Již to prostě není to, co znám.
Někde se vytrácí, však kde, to nevím,
Ale nemám se k tomu, že to ještě zjistím.

Sám v sobě se někde ztrácím,
O vše to nádherné přicházím.
Má chuť žít již pominula,
Mysl na vše najednou zapomněla,

A prostě nemám už co bych dal,
Nemám nic, co bych vzal.
Potřebuji být konečně volný,
A ne všemu oddaný.

Na ničem mi nezáleží,
Jediná věc se mé osobě blíží:
A to mé duši zaznívá pomalu zvonec,
Abych byl volný, potřebuji konec.

Náhle není nic to, co bývalo,
Něco velkého v mém nitru scházelo.
Naprosto ztracen, to nemůže být skutečné,
Mé srdce, jak se zdá, přestalo být statečné.

Nemůžu ustát to nezměrné peklo,
Peklo, jímž mé srdce procházelo.
Právě v tom srdci prázdnota je,
Nic ho již nevyplňuje.

Můj mozek nefunguje,
Jako bych se dostal až na okraj agónie.
Rostoucí temnota k mé mysli přichází,
Byl jsem sám sebou, avšak On nyní odchází.

Nikdo mě v této chvíli nemůže zachránit,
Pouze já sám jsem se mohl psychicky uzdravit,
Však na to je teď pozdě,
Doufám, že setkáme se na lepším místě.

Přicházím o všechny ty síly myslet,
Myslet na to, proč se o něco pokoušet.
Smrt již ke mne jde honem,
Mě již nezbývá nic jiného, než říci: sbohem...