Nekonečná

První láska byla dlouhá,
nikdy nevyslovená touha.
Já jsem věděl že i ona ví,
jak nekonečné de-javu.

Nikdy jsem neřekl,
co všici již věděli,
snad jsem se zalekl
a byl jsem i nesmělý.

Po druhé již jiné zcela,
co já jsem nevěděl
to ona měla.

Ona vše začala,
já byl jak v ráji.
Po té mě zhasila,
srdce mi krájí.

Prý v žalu hlubokém,
sic láska to nebyla,
po vztahu divokém,
naivu zabila.

Další pokus a další krásy
a nejen to
i z nevěry vrásy.

Avšak po včasném vysvětlení,
jsem strunu naladil
na harmonické souznění
a svou touhu vyzradil.

Přišel mi dopis
a v něm smutné psaní,
pocitů popis,
že prý jsme staří na hraní.

Teprve teď srdcebol poznán jest,
nebyla šance na pochopení.
Jakoby připraven životní křest
a dlouhé slzivé trápení.
...