Odpuštění

Lidé již dávno svůj život zavrhli,
Sloužit jiným se rozhodli.
Jiskra života dávno dohořela,
Jejich oči temnota zatemněla.

Všechny hříchy, tak posvátné, tak majestátné,
Dříve tak tiché, tak tajemné,
Dnes z temných hlubin povstaly,
Srdce všech lidí svázaly.

Co vše jsem cítil,
Co vše jsem ctil,
Co vše jsem viděl,
Co vše jsem protrpěl.

Jak tak celý svět s lidmi zaniká,
Jak tak ona válka vždy vzniká.
Již neexistuje žádné osvobození,
Je pro nás snaží zatratit odpuštění.

Jak slepý po světě chodíme,
Ony krásy života zahazujeme.
Slepý, buď Bůh k tobě milostný,
Či spíše Ďábel, buď k tobě krutý!

Chudoba člověka naučí mnohému,
Bohatství člověka přivede do hrobu.
Vlivní chtějí více moci,
Všechny jejich hříchy se zrodí v noci.

Lidé na kolenou klečí,
Tiše se modlí, tiše brečí.
Ovšem jsou to oni, kdož zaprodali život svůj,
Můžeme s lehkým srdcem říci: je to jeden velký hnůj.

Co vše jsem zažil,
Co vše jsem ztratil.
Co všem jsem měl,
Co vše jsem chtěl.

Jak nás bohové prokleli,
Jak na ně lidé zapomněli,
Již neexistuje krásné zrození,
Je pro nás snaží zatratit odpuštění.

Tenhle souboj, jak se zdá, vyhrát nelze,
Každý jen: moc, sláva a peníze!
Však ona víra, ta vždy žije,
V lepší zítřky v nás koluje.

Co zmůžeme proti mocným?
Co zmůžeme proti vlivným?
Snad jen to dobro, které se vždy někde najde,
A proti temnotám bojovat se rozhodne.

Ovšem kdo je tak silný, silný proti touze,
Jež činí vše špatné jen z nouze,
Z nouze, kterou na nás všichni tlačí,
Dokud nás ta pýcha lidská nezničí.

Oni však do boje jdou,
Za dobré bojovat budou,
Ale kde se nacházejí?
Kde jsou ti andělé spásy?

Vše, co jsem znal,
Vše, co jsem poznal,
Čeká mě téže vyhoštění,
Proto je snazší zatratit odpouštění.

Co nás zrodilo,
Co nás vedlo,
Co dalo nám sílu,
Co dalo nám víru.

Chtěli jsme žít,
Chtěli jsme vlastně jen být.
Čeká nás velké zatracení,
Nicméně můžeme ještě bojovat o odpuštění.