Večery bývají chladné

Večery bývají chladné,
zvláště teď,
když nás již nehřeje
vzájemná samota.
Čajové svíčky
neznají ten pocit.
Plápolají si
dokud jim knot stačí.
Dokud nám dech stačí.
Dokud nám láska stačí.

Teplo světlometů pouličních nadějí
nevypaří alkohol,
nevypaří zvony bijící
srdcem smutku.
Nevypaří nevypařené.
Smůla šlape mi po hlavě.
A směje se
skoro lidsky.
Skoro dětsky
Skoro krásně.

Zelenkavé chvíle spálí naděje
alkoholových orgií.
Humanisté lpí na svých tezích
bláznivých až
k pousmání.
Můžeme žít
sami jako albatrosi.
Sami jako vycpaní mamuti.
Sami jako ticho.

Večery bývají chladné.
Žel, nejen pro mne.