Bolest

Jak slova bolí,
jaký to jsou mrchy,
je to horší jak rána holí,
či zlomení pravé ruky.

Bolesti, trápení, žal,
to je to, co teď v sobě mám.
A nejen to, jsou tu i starosti,
a ba co víc, obavy,
nejsou tu žádné radosti,
to je to, co stouplo mi do hlavy.

Vidím život přes černé brýle,
pomalu se rozpadá,
zničil všechny moje cíle,
jo, život je velká záhada.

Trápením je mnoho věcí,
a to třeba rodina,
proč nestačí říct
"mluvit o tom prostě nechci".
rodina, která již pohromadě nebývá.

A proč přátelé se navždy loučí,
to je taky trest?
to si říkají,
po jiných cestách jdem,
tak prostě sbohem...

Každý ptá se mě,
co tě pořád tak trápí,
když se člověk prostě nesměje,
div by mu nepřerazili "hnáty".

A když láska, kvůli trápení, chce se také
odloučit,
nemá život už žádný tón,
srdci se nedá poroučit,
k tomu není žádný sklon.

Bolí to, ani nejde říct jak moc.
srdce umí lhát,
ale prosí o pomoc...