Jak přemýšlí schizofrenik

Všude chodí vedle mě
všude na mě kouká
myslí že jí nevidím
sakra,jak je hloupá

Má mě celou v malíku
jsem jí zcela známá
ví dokonce toho víc
než má vlastní máma

Uzavírá mojí duši
do sněhobílé obálky
nikomu ji nedaruje
ta nemá čas na dárky

Vůbec neví jak se cítím
když můj postoj mění
vždyť názor celé většiny
nemůže být její

Chtěla bych být zas svým stínem
sama v sobě být
zase být tak nesmělá
a o všem jenom snít

Tomu přání směju se
klidně přiznám jak to je
s mým věčným temným prokletím
jménem schizofrenie...