Král a kat

Král klek,
na kolena pad.
Kat sek,
král mrtev tak.

Jak král žil
že kat jej sťal,
snad jen snil
a jen se smál

když lid mu mřel
v tmě sta cel
a hněv naň vřel
jak pach těch těl?

Či vše jen je lež
již děl mu syn
an skryl se v věž
řka králi zhyň?

Sto a sto let
co děj ten se stal.
Pravd jak hvězd,
však hněv žije dál.