Neprolévej mé slzy

Jakou strašlivou bolest,
může přinést třebas jen pár slov.
Nedokážeme tu váhu unést,
jak postavit přes moře lávkový most.

Ochromí to smysly,
rozhodovat jasně je nemožné.
Zasáhlo tě to až v mysli,
je to jako zabodnutí nože.

Většinou bodá ten nejbližší,
hluboko, bez zábran čepel se zarývá.
Netuší, že je to pro tebe nejtěžší,
tvá bolest až v samotném nitru se ukrývá.

Slzy stékají ti po tvé tváři,
zkřivená je ponížením, křivdou.
Tu už jen tak něco nerozzáří,
v mysli poneseš si to věčně s sebou.

Jak mohl ti tak strašně ublížit,
proč nespolkl své jedovaté řeči.
Starým příslovým měl se řídit,
mlčeti zlato, to jest pravda přeci.