Žiletka

Sama samotná,
má problémy nad hlavu,
jen žiletka jí dělá oporu,
ten třpyt, ten lesk,
ta touha po dalším šrámu,
ta touha mít zase mámu,
„Mám,nemám?“
v duchu se sama sebe ptá
nic přece neudělám,
dyť už to znám,
tohle se jí v mysli honí,
ale moc velká pravda v tom není,
neví, co dělat má,
polibek své ruce dá,
kapičky krve padají na zem,
jak šplouchající bazén.
že zajela moc hluboko,
už nikdo jí nepoví,
je od nás dal daleko,
v nebi nebo kdo ví..?
Už nikdo jí nikdy neřekne,
jak máma jí měla ráda,
už nikdo jí nikdy nepoví,
že brala jí jak kamaráda.