Sebevražda...

Sebevražda

Nad propastí holka stála,
v duchu sama sebe se ptala,
zda skočit má či nemá,
toť otázka podvědomá,
srdce říká ano,
ale rozum ne,
co poslechnout má
nikde psáno není,
všechno se tím naráz změní,
od problému uteče,
mnoha lidem srdce zlomí,
tak co ta krev,poteče?
Holka stále váhá neví,
„Ale ano!“ zakřičí,
toť poslední věta od ní znějící,
srdce buší o sto šest,
ona rázem zatne pěst,
dopředu se nakloní,
ale rozhodnutí to nezmění,
nejdřív pravá,
potom levá noha ze skály,
a už ní jen potichu padají ovály,
sem tam všude krajina,
až mezitím osoba jediná,
dívka se zlomeným srdcem tak v krvi ležící,
o odpuštění Boha v nebi prosící,
potůček krve vedle ní,
ale to už bohužel nic nezmění!
Srdce zlomené,
rozum otupělý,
to dělá až moc velké divy!
Život už jí nikdo nevrátí,
ani hrdost holka nemá,
byla na boj až moc slabá,
proto milý lidičky,
bojujte jak můžete,
co Vám stačí síličky,
ať tak rychle neumřete!