BOLEST

Se svým osudem,
Předem určeným.
Utíkám před bludem,
Fantazií smyšleným.

Černé růže, černý samet.
Ach, ta barva nádherná.
Vesmír nekonečný, pln planet.
A mysl ? Nezkrotná...

V očích hněv má zas.
Rychle vzplanul,
Rychle zhas.
Jakoby tu vítr vanul.

Něco mi však udělal,
Vzal mi moje štěstí
Navždy mě poznamenal,
Řeznou ranou v zápěstí.

Udělala jsem to sama,
Ale on za to vinu nese.
Bude to jen mezi náma.
Však úlevu to nepřinese.

Ruce zjizvené mám,
Nikdo neví co dělám.
Proč sama zůstat nemohu ?
Proč nemohu k Bohu...